Režisér Darren Aronofsky, který měl v té době na triku geniální černobílou depresárnu Pí, přišel s dalším dosti depresivním filmem, tentokrát o drogách. Film začíná zvolna, ale v průběhu času čím dál tim víc tlačí na pilu, až vás na konci zamáčkne do křesla. Soundtrack je úžasný, herecký výkony, hlavně Ellen Burstyn (nominace na oscara) jsou skvělé a ze všeho nejvíc určitě kamera a střih (rychlý detailní sestřihy přípravy heroinu, záběry na obličeje když běží atd…). Requiem patřá k těm filmům o drogách který mají odradit, takže čekejte na nejhlubší depresi.

Strach a hnus v Las Vegas (natočil Terry Gilliam) je často dost nepochopený úlet. Film se odehrává v 70tých leteh. Novinář Raoul Duke se svým právníkem cestují s kabrioletem plným drog do Las Vegas. Nutno podotknout, že Raoula Dukea si zahrál Johnny Depp a jeho právníka Benicio Del Toro, což by mělo aspoň částečně zaručovat jeho kvalitu, přesto dokážu pochopit proč se některým lidem film nelíbil (kdo viděl pochopí). Krom toho že je Strach a hnus v Las Vegas jeden z nehvtipnějších filmů o drogách, má i nejzajímavější vizuální stránku a patří k těm málo filmům o drogách který hlásaj „DROGY JSOU FAJN“.

Kultovní snímek Dannyho Boylea s Ewanem McGregoremv hlavní roli. Každý film Dannyho Boylea má minimálně skvělý soundtrack, takže Trainspotting samozřejmě není vyjímkou.Tuto zatím jednu z posledních spoluprací Dannyho Boylea a Ewana McGregora považuji za nějlepší a taky jako nejlepší film o drogách, protože drogy pečlivě ukazuje z lepší i z horší stránky. PS.: Jestli chcete mít z filmu lepší zážitek, tak doporučuji zhlédnout v původním znění (vynikne skvělý skotský přízvuk).